ČESKÁ DECHOVÁ HARMONIE

Seskupení předních hráčů na dechové nástroje z orchestrů České filharmonie a Pražských symfoniků (FOK). Díla starých českých mistrů představují nevyčerpatelný zdroj hudby v žánru, který byl v Evropě 18. století hojně pěstovaný a oblíbený natolik, že nemohl zůstat nepovšimnut ani velikány jako byli Mozart, Haydn a Beethoven. Soubory dřevěných (s výjimkou fléten) nebo žesťových dechových nástrojů, nazvaných dechová harmonie, se uplatňovaly od poloviny 18. století ve vojenských hudbách, při různých slavnostech a udržely se až do počátku 19. století, z nichž se postupně vyvinuly vojenské dechové orchestry. O jejich oblibě svědčí existence podobných souborů v řadě šlechtických domů. Kromě původních skladeb pro tato obsazení tvořily podstatnou část jejich repertoáru nejrůznější úpravy. Není náhodou, že (pokud jde o Mozarta) byly jeho nejčastěji upravovanými operami tři opery ze spolupráce s libretistou Lorenzem da Ponte: Cosi fan tutte, Figarova svatba a Don Giovanni. K nim přistupuje ještě Únos ze Serailu a Kouzelná flétna. Jan Vent i Josef Triebensee byli praktickými hudebníky – instrumentálními hráči a skladateli v jedné osobě. Jejich úpravy svědčí o citu pro barvu zvuku a o znalosti technických možností hry na dechové nástroje. Respektují je, pokud jde o polohu (změny některých tónin usnadňují hratelnost), a jejich kombinace v zásadě neporušují výrazovou stránku Mozartových partitur. Ventova úprava Mozartovy opery Cosi fan tutte (KV 588) i úprava Figarovy svatby (KV 492) obsahují hudbu z celé opery.

Ivan Séquardt

vystudoval konzervatoř a Akademii múzických umění v Praze. Člen České filharmonie od r. 1979 jako hráč na anglický roh, od roku 1991 je zde sólohobojistou. Velmi činný komorní hráč. Zkušenosti ze spolupráce se soubory jako Ars rediviva, Collegium musicum Pragensis aj. jej dovedly k založení vlastního komorního sdružení Ars instrumentalis Pragensis (1987) a souboru Česká dechová harmonie. Sólově účinkoval Ivan Séquardt s řadou českých i zahraničních těles (Česká filharmonie, Symfonický orchestr FOK, Moravská filharmonie, Solisteen Europeen Luxembourg, Orchestra St. Cecilia di Roma, Kamčatský komorní orchestr aj.). Natočil na CD hobojové koncerty B. Martinů, W. A. Mozarta a J. S. Bacha i dlouhou řadu snímků komorních (mj. souborně Triové sonáty J. D. Zelenky). Ivan se věnuje také aranžérské práci, zejména pro provoz zmiňovaných souborů.

Liběna Séquardtová

studovala hru na hoboj na pražské konzervatoři (u prof. F. X. Thuriho) a na Akademii múzických umění v Praze (prof. J. Mihule). Laureátka řady soutěží – Mozartovská soutěž na Bertramce (1. místo), interpretační soutěže Chomutov (1978 – 1986), soutěž v německém Markneukirchenu a mezinárodní soutěž Pražského jara 1986 (1. cena). Séquardtová dnes představuje vrcholného reprezentanta svého nástroje: sólově účinkovala se všemi významnými českými orchestrálními tělesy, s některými věhlasnými zahraničními orchestry vystupovala také mimo ČR (Liverpool, Salzburg, Luxembourg atd.) V současnosti působí jako sólohobojistka orchestru FOK a v České filharmonii. Soustavně se věnuje komorní hře. Členka Ars instrumentalis Pragensis (1. cena Ósaka 1996). Od roku 1999 vyučuje na Hudební fakultě pražské Akademie múzických umění.

Petr Sinkule

se narodil v roce 1963. Studoval hru na klarinet na pražské konzervatoři ve třídě Jiřího Stárka a na AMU v Praze u prof. Milana Etlíka a doc. Milana Kostohryze. Během studií (1985) se stal členem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Od roku 1989 působí v České filharmonii, kde má v povinnosti kromě klarinetu také basklarinet, saxofony a basetový roh. Pozoruhodně se tím rozšířila jeho mnohostrannost v ovládání jednoplátkových dřevěných nástrojů a dosáhla značného stupně virtuozity. Komorní hudbě (klasické i soudobé) se Petr intenzivně věnuje již od doby studií, spolupracuje s mnoha komorními orchestry a soubory a pro svoji hráčskou „univerzálnost“ je také vyhledávaným studiovým hráčem. Je zakladatelem Pražského tria basetových rohů a klarinetistou v souboru Česká dechová harmonie.

Zdeněk Tesař
se narodil v roce 1948. Studoval klarinet na pražské konzervatoři v letech 1962 – 1968. V roce 1971 se stal členem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. Působil zde do roku 1978, kdy přestoupil do orchestru Česká filharmonie. Vedle klarinetu je zde jeho specializací mj. také Es-klarinet. Vedle intenzívní studiové nahrávací činnosti je Zdeněk velmi aktivní v oblasti komorní hudby. Byl dlouholetým členem souborů Collegium musicum Pragense a Harmonie českých filharmoniků a když tyto soubory ukončily své rozsáhlé a dlouhodobé koncertní aktivity, přešel do souboru Česká dechová harmonie. Jeden ze zakládajících členů Pražského tria basetových rohů.

Jaroslav Kubita

studoval v Praze na konzervatoři u J. Řezáče a na AMU u F. Hermana a J. Seidla. Vítěz fagotové soutěže „Pražské jaro“ 1991 a Wloszakowice (Polsko) 1988 a laureát soutěží „C. M. von Weber“ v Mnichově 1987 a „IDRS“ v Manchesteru 1989. Bývalý sólofagotista Symfonického orchestru Českého rozhlasu v Praze, od r. 1996 člen České filharmonie. Intenzivně se věnuje sólové a komorní hře. Natočil CD České fagotové koncerty 18. století (Vaňhal, Pichl, Schimpke), vystupoval na významných festivalech (mj. Pražské jaro) a spolupracoval s předními orchestry jako je Česká filharmonie, Symfonický orchestr FOK, pražský SOČR, Dortmunder Philharmoniker, Jenaer Philharmoniker aj. Pravidelně nahrává pro Český rozhlas. Vedle České dechové harmonie je ještě členem komorních sdružení „In modo camerale“ (www.musica.cz/imc) a „Pražský barokní soubor“.

Luboš Hucek
vystudoval konzervatoř v Plzni ve fagotové třídě prof L. Šmídla a Akademii múzických umění v Praze u prof. M. Masiera. Je laureátem pěti národních soutěží v Chomutově (1977 – 1981) a mezinárodní soutěže v polských Wloszakovicích 1980, stal se vítězem a držitelem ceny ČHF v mezinárodní soutěži Pražského jara 1981. Další z členů souboru Ars instrumentalis Pragensis, který zvítězil v r. 1996 na mezinárodní soutěži v japonské Ósace. Po angažmá v orchestru Jihočeského divadla v Českých Budějovicích a postu sólofagotisty orchestru Národního divadla v Praze je Luboš Hucek od r. 1990 členem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Sólově vystupoval v Itálii, Norsku, Německu, Polsku, Rusku, Japonsku a Švýcarsku, účinkuje s našimi i zahraničními orchestry (Solistes Europeéns Luxembourg) a nahrává pro česká a zahraniční zvuková média.

Zdeněk Divoký

studoval hru na lesní roh na brněnské konzervatoři a JAMU u prof. Františka Šolce. Od r. 1973 působil jako 1. hornista ve Státní filharmonii v Brně a od r. 1979 je členem České filharmonie. Je laureátem soutěží v Mnichově, Markneukirchenu a vítězem mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro. Působí pedagogicky na pražské konzervatoři, dále při spoluorganizování a vedení mezinárodních kurzů ve hře na lesní roh Hornclass v Novém Strašecí a je členem různých komorních souborů (dříve Foerstrovo dechové kvinteto a Pražské žesťové trio, nyní Pražské trio lesních rohů a Česká dechová harmonie). Spolupracoval s řadou nahrávacích společností jako je Supraphon, Hänsler, Pony Canyon a Naxos. Za doprovodu Českého komorního orchestru natočil sólové CD Koncerty pro lesní roh Antonia Rosettiho.

Jiří Havlík
studoval hru na lesní roh a kompozici na konzervatoři a Akademii múzických umění v Praze. Získal několik ocenění v mezinárodních hudebních soutěžích (Concertino Praga, Pražské jaro) a na soutěži Ministerstva Kultury ČSR Zvláštní cenu za kompozici a interpretaci Koncertu pro lesní roh. Členem České filharmonie je od r. 1979. Aktivně se věnuje sólové a komorní hře (dlouhodobě v rámci souborů Pražské trio lesních rohů a Česká dechová harmonie), kompozici (z dalších skladeb např. 3 fugy pro 3 lesní rohy a klavír, Mileniana pro hornový oktet) a působí pedagogicky – mj. na mezinárodních kurzech ve hře na lesní rohHornclass, které také spolupořádá. Od r. 1997 se podílí na organizaci mezinárodního hudebního festivalu Lesní roh – Praha, v posledních šesti letech spolupracuje také s mezinárodními hudebními kursy komorní hry Ameropa.